Můj život s Asistencí

 

Dá se žít jen 4 hodiny denně? Hlavnímu hrdinovi filmu Jakubovi Neubertovi to nejde, i když mu příspěvky na osobní asistenci na víc nevystačí. Nahlédněte do jeho života a zkuste si v jeho „kůži“ sami sebe. Ještě dnes můžete podpořit hodiny osobní asistence v kampani www.darujasistenci.cz Potřebujeme ale řešení systémové, které umožní svobodně a samostatně žít i lidem s rosáhlou potřebou pomoci.

 

#19 Bank Gutmann

 

Trasa: Kampa – Letná
Vozík: Tomáš Končický – ředitel Bank Gutmann Praha
Asistent: Radek Bejbl – fotbalový vícemistr Evropy a trenér
Doprovod: Jakub Neubert instruktor osobní asistence a Štěpán Freiberg asistent

Tomáš Končický: „Když člověk sedí na vozíčku, tak si najednou uvědomuje, jak Praha vypadá jinak, než jí vnímá. Je potřeba, aby každý měl možnost se dostat na všechny místa a aby nebyl limitovaný. Tahle aktivita je fajn a určitě jí fandíme a to je taky důvod, proč tady dneska jsme.“

Radek Bejbl: „Během trasy se objevily situace, kdy člověk pochopí, že asistování je zodpovědná činnost, ale hlavně velmi potřebná. Doufám, že tím vyburcujeme kompetentní lidi, aby na činnost asistentů bylo víc peněz a prostředků.“

 

 

#18 Avast

 

Trasa: Budějovická – Petýrkova
Vozík: Pavel Baudiš – zakladatel společnosti AVAST
Asistentka: Jarmila Baudišová – předsedkyně správní rady Nadačního fondu AVAST
Doprovod: Jakub Neubert instruktor osobní asistence a Martin Šostek asistent

Pavel Baudiš: „Takhle to vypadá jako velká pohodoa, ale myslím si, že občas je možné se setkat s překážkami a problémy, které není úplně jednoduché vyřešit. Lidem jako je Kuba dost pomůže, když se vyřeší nepříjemná situace s celodenními asistenty.“

Jarmila Baudišová: „Být dobrým asistentem u lidí jako je Kuba znamená být druhým já toho člověka na vozíku. To znamená, že musíme znát všechny jeho potřeby, vědět, kdy se chce podrbat, kdy se chce napít, jak se chce usadit, což já tak úplně neznám. KDyž jsem dneska dělal asistentku mému manželovi, tak to bylo moc příjemné a říkala jsem si, že kdyby náhodou se něco takového stalo, tak to pro mne nebude takový problém, že to prostě zvládnu.“

 

#17 Světozor & Oko

 

Trasa: Kino Světozor – BIO OKO
Vozík: Petr Jirásek – ředitel Kina Světozor
Asistent: Davide Beránek – ředitel BIA OKO
Doprovod: Jakub Neubert instruktor osobní asistence a Martin Kalina asistent
Petr Jirásek: „Člověk se musí vložit do rukou toho druhého a plně mu důvěřovat, že ho nikde nevyklopí, nepustí, že nestadne. Důvěra mezi asistentem a klientem musí být velká.” Ve chvíli, kdy by si člověk mohl asistenta dovolit podle vlastních potřeb a ne podle toho, jaké má na to právě finance, tak by to určitě bylo jednodušší, než když musí počítat každou korunu, kdy si toho asistenta dovolit může a kdy nemůže.“
David Beránek: „Bavilo mne, že Petr mi dal důvěru, že mi věřil a že jsme to dohromady zvládli.“

 

 

#16 Rektor Univerzity Karlovy

 

Trasa: Rektorát na Ovocném trhu – FSV UK na Smetanově nábřeží a zpět
Vozík: Tomáš Zima – Rektor Univerzity Karlovy
Asistentka: Alice Němcová Tejkalová – členka kolegia rektora UK
Doprovod: Jakub Neubert instruktor osobní asistence a Vojtěch Feřtek asistent

Tomáš Zima: „Moderní společnost se musí snažit o to, aby co nejvíce odstrňovala bariéry fyzické i ty mentální. U lidí s těžším handycapem je to otázka podpory státu pro to, aby tito studenti a potencionální studenti mohli být co nejvíce zapojeni do studia v různých vědních disciplínách a oborech, které jsou na univerzitě pěstovány.“

Alice Němcová Tejkalová: „Myslím si, že je naprosto nezbytné, aby ti lidé, kteří mají kapacitu žít co nejnormálnější život, ve smyslu nejběžnější, tu možnost dostali. Když o tom rozhodujete z poslanecké, ministerské kanceláře, tak si neuvědomujete, jak za každou tou položkou je konkrétní člověk, který má různé potřeby. Vím, že je potřeba hledat ideální variantu pro co nejvíce lidí, ale v případě příspěvků na péči se domnívám, že to není ideální varianta a ani bych o tom nehovořila jako o kompromisní variantě.“

 

 

#15 Nadace Jedličkova ústavu

 

Trasa: Hlavní nádraží – Vyšehrad
Vozík: Irena Fodorová – ředitelka Nadace Jedličkova ústavu
Asistent: Jan Mazoch – fundraiser Nadace Jedličkova ústavu
Doprovod: Jakub Neubert instruktor osobní asistence a Jiří Kučera asistent

Irena Fodorová: „Zhmotnila se mi ta představa, co to vlastně osobní asistence je se všemi detaily, které práce osobního asistenta obnáší, že to není jenom tlačení vozíku. Osobní asistence umořňuje lidem žít běžný život, to obyčejné krásné, které tím pádem mohou získat.“

Jan Mazoch: „Opravdu smekám před těmi, kteří osobní asistenci dělají. Šel jsem nějakých pět kilometrů, ale to jsem jenom tlačil vozík. Těch věcí, které asistent musí zvládat je další tisíc. Velké díky všem, kteří se tomu věnují, doufám, že nevymřou.“

 

 

#14 Farmářská tržiště

 

Trasa: Jiřího z Poděbrad – Karlín
Vozík: Šárka Sedláčková – zakladatelka Farmářských tržišť
Asistent: Jiří Sedláček – zakladatel Farmářských tržišť
Doprovod: Jakub Neubert instruktor osobní asistence a Štěpán Freiberg asistent

Šárka Sedláčková: „Dá se to na vozíku vydržet, protože když je ten vztah  a ten člověk příjemný, tak se dá vydržet všechno. Oceňuji práci asistenta, musí mít velkou fyzičku a ten na vozíku musí být lehčí než ten, kdo ho veze.“

Jiří Sedláček: „Asistent musí mít i psychičku, musí mít sounáležitost s tím, koho veze, musí dokázat s ním dobře komunikovat. Není to jenom o fyzických silách, je to o celé té harmonii porozumění, že dělá věc prospěšnou nejenom pro toho, koho veze, ale i pro něj samotného.“

 

 

#13 Mamacoffee

 

Trasa: Kavárny Mamacoffee: Jiřího z Poděbrad – Londýnská – Vodičkova
Vozík: Dan Kolský, zakladatel
Asistentka: Ester Tomášková, office manažerka
Doprovod: Jakub Neubert instruktor osobní asistence a Vojtěch Beránek asistent

Dan Kolský: „Trénink asistentů musí být dost náročný, protože přebírají velkou zodpovědnost. Rozhodně bych podpořil v maximální míře asistenty, protože si myslím, že umožňují lidem, kteří by jinak byli odkázáni na nějakou státní podporu, být jednak samostatnými finančně, což je pro ně důležité, ale zárověň je to pro ně hrozně důležité psychicky. Děkuju Asistenci, že se o tento projekt staráte.“

Ester Tomášková: „Neměla jsem iluze, že to ve městě nebude náročné, to jsem si asi dokázala představit, jak je to hrozné, ale spíš mě překvapilo, jak blbě se ten vozík ovládá. Role asistenta je jednodušší než role Daniho, který si to zkoušel na vozíku. To su mylím, že by mi, paradoxně, dělalo větší problém.“

 

 

#12 Creative Mornings Prague

 

Trasa: Staré město – Jelení příkop
Vozík: Lada Brůnová
Asistentka: Tereza Jakešová
Doprovod: Jakub Neubert instruktor osobní asistence a Martin Šostek asistent

Lada Brůnová: „Člověk si uvědomí, jak hrozně musí být v souladu s tím asistentem, který ho veze. Sám toho moc nezmůže a je na něj odkázaný. Došlo mi, že to musí být parťáci na život a na smrt a člověk mu musí bezmezně důvěřovat. Překvapilo mne, že asistenti jsou hodně holky a ženy, to musí být poměrně naročné, smekám přede všema.“

Tereza Jakešová: „Je třeba si předávat i nějaké informace o tom, co kde je, nebo jestli něco nebolí nebo není moc na křivo. Byly jsme si hrozně blízko, ale většinu toho času si nemůžeme dívat do očí, to pro mne byl zajímavý moment. Na to, že pravidelně sportuji a silově jsem na tom docela dobře, tak místo už to bylo takové, že už jsem prostě nemohla.“

 

 

#11 Arriva

 

Trasa: Karlín – Holešovice
Vozík: Daniel Adamka – generální ředitel společnosti ARRIVA
Asistent: Jan Tuček, ICT manager
Doprovod: Jakub Neubert – instruktor osobní asistence a Vojtěch Beránek asistent

Daniel Adamka, generální ředitel společnosti ARRIVA:
„Snažil jsem se pozorovat, jestli vás lidi víc pozorují nebo ne a připadal jsem si, pro mne překvapivě, úplně stejně, jako kdybych na tom vozíku nebyl.“

„Je to o tom být odkázán na toho druhého člověka a mít ho poruce, aby člověku pomohl. Bez toho druhého člověka by ten život byl úplně jiný a vlastně by ho ani nemohl žít skoro.“

Jan Tuček ICT manager: „Na rukách 80 kilo, před sebou vidím ten sráz, to bylo asi nejhorší. Opravdu to nebyl příjemný pocit a dole už docházely síly a smekaly se mi nohy. Že je někde napsáno, že to je bezbariérový, to vůbec nic neznamená. Ti, co jsou na vozíčku, se musí spolehnout na svého asistenta. Obdivuju, oprvdu to nemají jednoduchý.“