#2 Michaela Marksová-Tominová & Klára Laurenčíková-Šimáčková

 

Trasa: MPSV – Jedličkův ústav a školy
Vozík: Michaela Marksová – Tominová, ministryně práce a sociálních věcí ČR
Asistentka: Klára Laurenčíková – Šimáčková, poradkyně ministryně
Doprovod: Jakub Neubert, instruktor osobní asistence a Jan Plachý, osobní asistent

Michaela Marksová-Tominová:
Rok a půl jsem učila v Jedličkově ústavu studenty, kteří měli někteří větší, někteří menší fyzické problémy, ale mentálně byli naprosto v pořádku. Dobře vím, jak to vypadalo, co potřebovali a co je nutné. Jet hodinu na vozíku je legrace, nebyli jsme konfrontováni se situací, kdy člověk potřebuje například na toaletu, což je strašně náročné na lidskou důstojnost. Jsem zvyklá si většinu věcí delat sama a takhle je člověk stále na někom závislý.

Teď, když přehodnocujeme zákon o sociálních službách, tak do těch úvah zahrneme i lidi, kteří potřebují 24 hodin asistence denně a kteří prostě nechtějí žít v ústavech. Když se podíváme na to, kolik stojí člověj žijící v ústavu, tak ta částka je poměrně vysoká a samozřejmě ve srovnání s tím, co ti lidé dostávají na služby pro sebe, tak ta částka je násobně nižší. Doufám, že s tím něco uděláme.

Klára Laurenčíková-Šimáčková: “Člověk si v roli asistenta daleko víc uvědomí, kolik bariér ve veřejném prostoru ještě přetrvává. Hluboce smekám před všemi asistenty, protože v něčem je to moc hezké, máte možnost být v blízkém kontaktu s druhým člověkem, ale zároveň je to i velká dřina, zejména fyzická. Mám velkou úctu ke všem, kteří to dělají. Určitě bych byla ráda, kdyby služby asistentů byly do budoucna zajištěny tak nějak automaticky pro všechny, kdo je potřebují.